Jak to bylo v Mančicích (PAD)

Máme mezi akcemi v Mostě a v Žamberku nějak velkou díru, to chce nějak zaplnit, prohlásil asi před měsícem Soptík. Po trablích s výběrem letiště se pořádání akce ujal Pavel Dostál (DP model) a na konci června zorganizoval soutěž na malém modelářském letišťátku nedaleko Mančic u Kolína.
Na akci jsem jel prakticky téměř rovnou z dovolené ve Francii takže mě nějakých chabých 140 km jízdy na akci nemohlo oproti ani ne před 24 hodinami ujetých cca 1600 km rozhodit. V Mančicích jsem nikdy nebyl a ani jsem o nich neslyšel ačkoli v jedné životní etapě jsem se kolem Kolína dost často pohyboval. Každopádně jsem se svěřil navigaci a cestu dále neřešil. Pořadatel naštěstí uvedl GPS souřadnice letiště takže jsem se nenachytal, jako někteří, kteří jeli do Mančic, neb Mančice, věřte nevěřte jsou dvoje a jen několik kilometrů od sebe.
Navigace hlásila že se blížím k cíli a tak koukám kde to může být, všude samý pole lán. Jedu pomalu uzoučkou silničkou a vyhýbám se dvěma pánům u krajnice kteří vypadají jako když sbírají nějaké dary přírody. A ejhle, letová plocha na druhé straně, a pánové nic nesbírají, jsou to kolegové kombaťáci a do příkopu si zřejmě jen ulevují. Takže jsem druhý. Letišťátko je skutečně miniaturní, tedy samo o sobě ani ne, ale s ohledem na to, že občas součásti modelů po srážkách dopadají do dost rozlehlého prostoru vyvolává ve mně obilné pole obklopující startovní plochu mírnou depresi.
Je sotva půl deváté a slunce už peče jak na sahaře. První putuje z auta slunečník. Dojíždějí další a další kamarádi kombaťáci a plocha vyhrazená pro auta se rychle zaplňuje. Impozantní je příjezd kolegů z Hradce připomínající cirkusovou karavanu.
Následuje standardní proces přihlášení, zápis pilotů do počítače a rozlosování do prvního kola. Přihlásilo se 24 pilotů což je opravdu pěkný počet a navíc bylo možné jednotlivé heaty spravedlivě obsadit vždy šesti závodníky.
Slunce přidává na síle. Oblékám košili s dlouhým rukávem, mažu silnou vrstvu krému na odhalené části těla a naprosto nespolečensky si do sandálů beru ponožky.
Roj pilotů 69. stíhací staví přístřešek který, spolu s přístřeškem organizátorů, slouží v průběhu celé akce takřka všem pilotům pro oddych ve stínu.
Vše je nachystáno k prvnímu startu. Ještě chybí HICKS, v podstatě to málo koho překvapuje ale budiž mu pro tentokrát omluvou, že se dobrovolně zvolil proviantním náčelníkem a postaral se o nákup halušek se zelím a široké palety nápojů pro občerstvení závodníků.
Letím hned v prvním, slušně obsazeném, heatu prvního kola. Postupně se daří pěkné čtyři seky a po páté minutě zakončuji let srážkou s některým ze soupeřových strojů, ještě se snažím i se zle pochroumaným křídlem a velmi nestabilním Mustangem nějak poletovat a letem na půl plynu útočit na poslední stuhu Vaška Kohouta, ale po chvíli jsem Mustanga neupáčkoval a zřítil se k zemi, jako na potvoru na letovou plochu jen těsně vedle vzrostlého obilí takže se ještě zlomil trup vejpůl. Opravovat nemá smysl. Kdybych padnul do obilí trup by jistě vydržel, ostatně „měkkého“ přistání do pole později okusilo několik soutěžících. Nevadí, posbírat trosky a ujmout se role rozhodčího v dalším heatu. „Pískám“ Tomášovi Hroudovi. Bohužel se po chvilce letu sráží, mažu pro model s částečně amputovanou výškovkou, vteřiňák, aktivátor, opraveno a zpět do boje. Žádný sek se nepovedl. V prvním kole se kupodivu nijak zvlášť neseká, jeden, dva seky na pilota, spousta pilotů si nesekne vůbec. Srážek je sice dost, ale neřekl bych že nějak katastrofálních. Nejen mne překvapuje ve třetím heatu Kuba Chromý s „placatou“ KingCobrou, která byla původně postavena pro soutěže kategorie ESA. Lítá výborně a jen takovým poletováním ve středu letového prostoru postupně sbírá celkem tři seky.
Rozlosovat další kolo a žádné velké zdržování. Paprsky slunce nemilosrdně pálí vše co není ukryto ve stínu. Obdivuji ty kteří nemají na hlavě nějakou tu čapku a vysílače nechávají na prudkém slunci.
Ve druhém kole se počet seků přeci jen zvýšil. S „placaticí“ řádí Jakub Chromý a zapisuje čtyři seky, následují ho Pavel Petrášek, mladý Filip Rygl a Zdeněk Švec se třemi seky. Všichni zmínění navíc odlétají plný letový čas. Já se opět někdy v polovině letu srážím, jako na potvoru s Tomášem Hroudou kterého jsem v předchozím kole „pískal“, rychlá oprava, nepřekračuji stín odlétaných pěti minut a končím s jen dvěma seky. Ošklivě v tomto kole končí Seiran Vaška Kohouta, po nepovedeném startu opravuje prasklý trup aby po cca třech minutách letu schytal takovou ránu, že se model rozložený na několik částí držících při sobě jen na kablících serv jak padající list snáší k zemi do obilí. Najít v poli po skončení boje všechny součásti modelu nebylo snadné. Bedlivě sleduji mezka Jaromíra Kamenského jehož let je oproti ostatním dravcům opravdu klidný a poněkud pomalejší, přesto se mu daří pěkný jeden sek. Se svým „bratrem ve zbroji“ Láďou Sekerou si vzájemně notují jak si užívají příjemný závod bez srážek a že moc nesekají jim nevadí. To s tou radostí z nesrážení se není dobré, to se neříká, myslím si v duchu.
Jak už jsem výše napsal srážek není málo, ale modely se dobře opravují. I když jsem Mustanga, ve druhém kole znovu poškozeného, opravil beru do dalšího kola jiného a nese to ovoce. Startuji opět v prvním heatu a opět s Tomášem Hroudou. Rychlé dva seky na začátku a pak pěkné chirurgické postupné odsekávání stuhy Zdeňkovi Hronovi. Snažím se ho seknout ještě potřetí, stuhu má sice už docela krátkou ale mohlo by to jít. Nálet v zatáčce jenže Zdeněk zatáčku trochu nečekaně více utahuje takže do něho vrážím a oba končíme na zemi, opravuji nalomené křídlo. Bylo to poněkud zbytečné riskování, ach jo. Takže opět čas jen lehce přes pět minut. Třetí kolo je poslední možností jak se protlačit do finále. Dalším pilotům se dnes daří čtyři seky – Zbyněk Majer a Pavel Petrášek – navíc opět s plným letovým časem. Protože ani v předchozích kolech si nevedli špatně finále je jistě nemine. Kuba Chromý se trápí s poněkud pokroucenou KingCobrou a seká jen jednou, ale předchozí výborná dvě kola mu jsou také jistotou pro finále. Smůlu si dnes poprvé vybírá Láďa Sekera když se srazil a přišel o půlku křídla. Seků je oproti předchozímu kolu opět více.
Do finále se po základní části probojovali Pavel PAD Dvořák, Pavel SOPTÍK Petrášek, Honza DYNTY Dyntar, Zbyněk ZBEK Majer, Jakub HICKS MOLEKULA Chromý a letos poprvé také Helmut HELMÍK Hermann. Bodové rozdíly mezi finalisty nejsou velké a tak se prakticky kdokoli může stát vítězem. Trochu toho štěstí aby bylo …..
Ve finálovém letu první zaujal Kuba Chromý, který se hned od začátku se svou KingCobrou trápil a prakticky nedokázal odstartovat, uvolněný motor či co ho stál drahocený letový čas. Hekticky se snaží model opravit, nabízím mu svůj kufřík s nářadím. Po skončení letu koukám kolem sebe, moje kleštičky, kombinačky a štípačky jsou poházeny kolem startboxu – tedy co ten HICKS vyváděl? Kupodivu si ve finále ani jednou nesekl Zdeněk Hron. Já si finále dokonale užíval a konečně jsem bez srážky a se třemi seky dolétal až do konce letu. Exceloval HELMÍK se čtyřmi seky a bylo jasné, že své sedmé místo před finálovým letem rozhodně opustí. SOPTÍK sekl jen jednou a na udržení předfinálového druhého místa v poli dravců to bylo málo. Finálový let s pořadím trochu zamíchal. Nejvíce si polepšil HELMÍK, když ze sedmého místa poskočil na bramborové čtvrté, což sice vypadá dobře, ale našlápnuto měl až na pohárek, ale holt překročení safety line je hrubý přestupek a tak de facto dva z jeho čtyř seků přicházejí vniveč a pohárek ho míjí. Nikoho nemohlo překvapit, že během prvních dvou minut finále byly všechny stuhy posekány a tak kdo si nesekl na začátku později si už prostě nenasekal. Až na SOPTÍKA, který se všem dlouhým stuhám úspěšně vyhýbal, aby se mohl pořádně potrápit a svůj jediný sek dát až někdy okolo čtvrté minuty, kdy už všechny modely vozily jen kraťoučké zbytečky stuh. Konečné pořadí na prvních sedmi místech tedy dopadlo takto:

  1. Pavel PAD Dvořák 1747 bodů
  2. Zbyněk ZBEK Majer 1526 bodů
  3. Pavel SOPTÍK Petrášek 1514 bodů
  4. Helmut HELMÍK Herman 1322 bodů
  5. Jan DYNTY Dyntar 1318 bodů
  6. Jakub MOLEKULA HICKS Chromý 1224 bodů
  7. Zdeněk Hron 1030 bodů

Kompletní pořadí viz. výsledková listina.

SOPTÍK začal vyplňovat diplomy, většina soutěžících balila vybavení, přístřešky  a modely. Nadšenci typu HICKS a ZBEK si to ještě rozdávali mezi sebou v DOGFIGHTu. Pro všechny zúčastněné byl diplom, dokonce pro provianťáka HICKSE je tu jeden speciální. První tři získali pěkné velké poháry. Poprvé byly také hodnoceny nejlepší tři squadrony a to podle součtu bodů všech pilotů jednotlivých squadron. Vitězí BLADES Sq. a předhání i velmi početnou 69. Stíhací základnu Předměřice. Závěrem bylo rozdáno několik drobných cen formou tomboly.

Co napsat závěrem. Pěkná soutěž v komorním prostředí malého letiště. Po posledních dvou soutěžích v Liberci a Mostě byla konečně úplně čistá a slunečná obloha bez mráčku, která alespoň mě velmi vyhovuje, modely jsou na obloze dobře čitelné – při zamračené obloze se z modelů stávají jen tmavé silulety.
Na akci se objevili zase noví piloti, jak místní tak kolegové z plzeňské kombatářské skupiny „FATAL ERROR“ kteří se dosud soutěžnímu zápolení „vyhýbali“, ale zdá se, že je soutěžení chytlo a množství příznivců kategorie EPA se bude dále rozrůstat.

Za pár dní nás čeká soutěž v Žamberku, která, co si budeme povídat, má docela vysokou prestiž a tak se těším na početné startovní pole a výborné zázemí pořádajícího Modelářského klubu SMČR Orlík Žamberk.

Dovolím si na tomto místě učinit i malou upoutávku na létání kategorie WW1+, která se bude zřejmě létat souběžně s kategorií EPA a podle předběžných ohlasů se dá očekávat 8-10 soutěžících s pěknými novými prvoválečnými stroji.

23.6. 2008
Pavel PAD Dvořák