Bitva Žamberk 2007
| Je za námi další bitva, která tentokrát probíhala na letišti v Žamberku. Stejně jako vloni držel taktovku Miroslav Štěpán, což se projevilo organizací akce na jedničku. Tady bych se rád omluvil Mirkovi, kterého jsem celou dobu oslovoval Štěpáne. Snášel to naprosto statečně, sorry. Letos to byl zde v Žamberku druhý ročník kategorie EPA. Loni zvítězil Martin Musiolek se 1448 body a já překvapil svojí nejrychlejší P-40. Letos bylo všechno jinak. Po vyzrazení tajemného zaklínadla 950ot/V bylo už na minulých soutěžích vidět, že mnoho pilotů oříšek s pohonem rozlousklo a výkon svých modelů razantně vylepšilo. S nějakou rychlostní výhodou tedy nelze nadále počítat. V sobotu podvečer, po bitvě ACES, na letiště dorazili i piloti z Loser Squadron Honza Dynty s Jirkou Kovářem a nováčkem Honzou Hrubešem. Zavelel jsem "5 minut do startu". Na pomyslné lajně se seřadili PAD, Luky, Táta Kraus, Martin M., já a piloti z Loser Sq. a báječně jsme potrénovali. Táta Kraus nás neustále kibicoval: "Koukejte lítat na půl plynu, jinak si na vás vezmu klacek" takže jsme se docela báli :). Táta byl ten den poněkud agresivnější, dokonce mi dopoledne při bitvě ACES srazil helmu z hlavy. Takže se opravdu pomalu a blízko létalo – nejspíš díky tomu se opravdu hodně sekalo a případné vzdušné kolize se většinou obešly bez závažnějších následků. Vlastně se dá říci, že vloni se takovým stylem při soutěži létalo normálně. Killy samozřejmě byly. Já jsem rozložil o Lukyho Ratu svého Thunderbolta a PAD po srážce s Dyntym krátce před koncem létání odepsal Mustanga na ulomený motor, přitom z něj byl tak nadšený, že jej chtěl nasadit do nedělní bitvy. Ve Freeairu modely prostě umí. Po vylétání všech aku a opravě strojů jsme vyrazili do Žamberka na poradu co a jak zítra. Tady musím zmínit, že většina pilotů předčasně vyměkla a odešla zpět na letiště už po první restauraci a tak jsme zůstali s PADem sami. Při rozhodování kam dál padla volba na Pivní slavnosti, které v centru města právě probíhaly. Původní představa o večerní zábavě byla klidné posezení a inspirace pro naplánování taktiky zítřejšího boje. Představa se hrubě nenaplnila. Po ukončení Pivních slavností a krátkém zastavení na místní diskotéce jsme se s ranním rozbřeskem okolo šesté objevili opět na letišti. Nicméně taková pečlivá příprava se, jak se později ukázalo, někomu velmi vyplatila. :-)
V neděli ještě před začátkem akce byla změněna výše startovného na 200Kč pro všechny a také bylo oproti plánu domluveno, že v souladu se zvyklostmi EPA dostanou všichni účastníci diplomy. V 10 hodin byla zahájena na zvyklosti EPA kapánek pečlivější přejímka. Modely se vážily a celkově kontrolovaly. Byl jsem rád, že jsem mohl všechny piloty pochválit za velmi pěkné modely, na kterých bylo vidět, že si na nich jejich stavitelé dali záležet. Žádné spatlané trosky se nikdo na start přihlásit nepokusil. Pouze několika modelům (2) chyběly výsostné znaky na křídlech a majitelé byli na nedostatek upozorněni. Nové modely přivezli Helmík - Me-109, Zbek(?), PAD -TA-152c, Luky - Rata, Jiřina – Thunderbolt. Snad jsem na nikoho nezapomněl. Na startu se nás sešlo 15 a jak už to letos bývá skoro zvykem i dva nováčci - výše zmínění Honza Hrubeš a Petr Slaný. Z nováčků mám vždy radost, protože je vidět, že EPA se modelářské veřejnosti líbí. Na krátkém a nudném brífinku (ten jsem vedl já) bylo domluveno létání ve dvou heatech po sedmi resp. osmi pilotech. Piloti byli upozorněni na oblíbený přistávací prostor a samozřejmě byla probrána bezpečnost. Pořadatelé provedli rozlosování na první kolo a začala vlastní bitva. Tady nemohu váženému čtenáři nabídnout podrobný popis, neboť jsem sám létal a na pozorování ostatních jaksi neměl čas. Tedy pouze stručně a heslovitě: |