PADovo tažení aneb zpověď ničitele.

..horší je, že na sobotní ESA soutěži v Rohozci jsem rozbil s čím jsem vzlítnul. V prvním kole sice bez killu, jen dva soupeři - Soptík a nevím kdo po srážce s mým TA skončili v zemi, upocené tři seky. Tady se Soptíkovi podařilo přeletět safety line, potom co mu vyklouzly z ruky páčky na vysílači, když se daří, tak se daří. V druhém kole to začalo. Jako první byla naprosto neskutečná rána s Liborem Pechanem mladším, obě letadla na hadry, první křídlo TA s E374 v háji, trup relativně v pohodě, minuta letu, jen jeden sek. Třetí kolo a srážka mého MIGu s Rudou Kloučkem, MIG je na tom už tak, že i křivý pohled může za letu způsobit  destrukci. Naštěstí tentokrát to ustál, přišel o spodní kryt pod křídlem, ulomená půlka páky na servu křidélek takže zbytek kola řídím jen jedním křidélkem, že je  obratnost mizerná nemůže překvapit. Aby toho nebylo málo tak ke konci heatu srážka s někým(?). Ani nevím kolik seků. Křídlo vejpůl, následně na letišti opraveno, ale stejně jsem se rozhodl do finále použít Mustanga od Freeairu. Před finálem se mi Soptík pokusil zapálit vozidlo a to tak že v motorovém prostoru zkusil spojit dva (vlastní) akupaky. Prda to byla náramná včetně ohně od nebohých konektorů, které skoro přestaly existovat. Finále. Cca minuta letu a srážka Mustanga s Hurricane Libora Pechana st. Asi dvě minuty lepení s nevalným výsledkem, následný boj s neuvěřitelně blbě letícím modelem. Aby ne, pozměněný úhel náběhu křídla, trup prohnutý jak banán. Soupeři jsou milosrdní a věšejí mi na zmrzačeného Mustanga dvě stuhy. Nakonec nepříliš lichotivý průběh celé akce vynesl draze zaplacené třetí místo za Jerrym a Liborem Pechanem st. Naštěstí pro celkové hodnocení poháru nebyly bodové rozdíly nijak dramatické.

Po soutěži ještě Jerry navrhl zkusit létat podle představy jeho nových pravidel = jakmile jsi seknut přistáváš a vážeš si novou stuhu, pokud jsi seknut podruhé přistáváš a v tomto kole končíš. Sice máme už zabaleno a Sopťas spěchá kamsi podporovat logisticky návrat svých dcer z letního tábora, ale Jerryho výzva mění rozhodnutí,  vybalujeme auto a chystáme éra do boje. Já poslepovaného MIGa, Sopťa Thunderbolta. Startujeme, na MIGu je znát předešlá destrukce a následné poslepování ale jde to. Romanticky létám na půl plynu a poprvé tento den si létání opravdu užívám. Seknutím posílám dva soupeře k přistání a navázání nové stuhy. Pak i já jsem dotírajícím nepřítelem donucen přistát. Je mi líto vázat pěknou novou stuhu a tak si na zbytek své (ještě docela dlouhé) navazuji ukořistěnou stuhu co delší dobu vozím na křídle. Hlásím soupeřům, že jim chci udělat radost protože moje stuha je o dost delší než předepsaných 10m. Pěkně si létám, až se při sledování soupeřova stroje nějak zamotávám nízko nad zemí a posílám MIGa na podzemní průzkum. Opět zlomené křídlo, ale to už mě dnes nemůže nijak rozlítostnit. Po ukončení tohoto zkušebního heatu ještě pozoruji smutného Jerryho jehož Zero se roztříštilo o Soptíkovo Thunderbolda. Soptík se potutelně usmívá a hladí téměř neznatelnou bolístku svého Thunderbolta v podobě vykousnuté jedné kuličky EPP z náběžky křídla.

Srdceryvný příběh zakončím prosbou - neměl by jsi tento týden čas na říznutí alespoň ....

Pavel Dvořák